These Things Move In Threes je debutové album pětice mladíků Mumm-Ra.Všichni pocházejí z britského zapadákova jménem Bexhill-on-Sea a neměli nic lepšího na práci, než koukat na Thundercats a poflakovat se na místní promenádě u moře.Ve městě, které je zajímavé akorát tím, že je zde nejvyšší průměrný věk v celé Británii, se ani moc víc dělat nedalo.
Proto chlapci jednoho dne založili kapelu, která by jim z šedivého města měla pomoci uniknout. Vydali vlastním nákladem dvě EP a jeden singl na vinylu, podařilo se jim podepsat smlouvu s Columbia Records a objet NME Tour spolu s The Horrors a hrůzami The View a The Automatic. Vyšlo výborné EP, Black Hurts Day And Night Rolls On, po kterém následovaly singly Out of the Question, What Would Steve Do? v reedici a She's Got You High. Už tehdy se bohužel dala cítit určitá stagnace, možná až sestupná tendence.
Album otvírá jeden ze mála nových tracků Now or Never. Ještě než začnete zjišťovat, proč zní podklad naivního hlásku jako 16kbps empétrojka, přijde (možná až moc) rozvláčněná kytarová plocha. Následují o poznání našlápnutější Out of The Question a These Things Move In Threes, a roztomile pozitivní She's Got You High. Song B je pro mě už od dob Black Hurts Day And Night Rolls On EP nejlepším songem od Mumm-Ra vůbec a Sick Deal mu dobře sekunduje.

S Light Up This Room je trochu problém. Opět se jedná o track z Black Hurts Day And Night Rolls On EP, ale tentokrát dostal nový háv. Zatímco předtím šlo o čistě kytarovou poklidnou záležitost, tentokrát se Mumm-Ra rozhodli nabalit na ni několik vrstev zvuků a ruchů, které na mě působí až trapně. Ne, že by Light Up This Room vyloženě zničily, ale po pár posleších se člověk stejně vrátí k EP verzi.
Co tu máme dál... výplňovou Starlight, postarší This Is Easy, naprosto příšerný singl What Would Steve Do? a na závěr sedmiminutovou Down Down Down.
Problém alba jako celku tkví v tom, že nepřináší nic nového. Použít spoustu již oficiálně vydaných tracků (radši ani neberu v úvahu dema) s něčím, co se celkem dost tváří jako výplň, mi přijde trochu jako vrchol lenosti. Všechno je navíc poskládané tak, že nikde nenajdete jakoukoliv známku konzistentnosti.

Určitým znakem Mumm-Ra je jistá jednoduchost, předvídatelnost, občasná přeslazenost a naivita, která má za důsledek to, že i když je spousta tracků fajn, tak jsou prostě jenom fajn. Navíc, invence je v podstatě nulová. Provedení je... fajn. Neboli, abych použil oblíbenou frázi: Mumm-Ra bohužel nijak nevybočují z řady současných kytarovek. I když vám pruhovaná slečna z NME na hnědém gauči řekne něco jiného. Kdybychom hodnotili čísly, řeknu šest a půl nebo sedm z deseti.
Zatiaľ neboli pridané žiadne komentáre.